A to je teprve začátek

Už delší dobu přemýšlím o tom, že bych jela na výměnný pobyt, ale teprve moje sestra nasedající na letadlo do Spojeného království mi pomohla uvědomit si, jak moc po tom vlastně toužím. Vždycky bylo jedním z mých největších snů na rok odjet z domova, z mé rodné země žít za oceánem, v neznámém prostředí, s jinou rodinou, obklopena cizími lidmi, kteří nemluví mým jazykem; zažít ten každodenní život amerických středoškoláků, jejž zatím znám jen z filmů, seriálů a internetu, a co si budem, to nejspíš není moc věrohodné… Vždycky jsem chtěla poznat novou zemi, její kulturu a lidi. No, když člověk něco chce, jde si za tím a snaží se toho dosáhnout…

A tak jsem posledních pár let pravidelně kontrolovala zdroje ohledně výměnných pobytů v USA, hledala jsem informace, četla, sledovala a poslouchala příběhy a zkušenosti ostatních studentů, kteří už měli možnost to zažít, abych jednoho dne připravena na to své vlastní dobrodružství. Strávila jsem hodiny a hodiny prohlížením internetu, přestože jsem věděla, že už tam nezbývá moc informací, které bych už nevěděla. Možná jsem si jen myslela, že mi to urychlí to čekání, že čas uplyne rychleji, a možná to i pomohlo, protože ten čas nadešel a já jsem se mohla přihlásit na výměnu. A taky jsem tak udělala, vyplnila až děsivě dlouhou přihlášku, která vyžadovala spoustu podpisů nejen mých a mých rodičů, ale také doktorů, škol a učitelů. Sepsala jsem motivační dopis, natočila video o sobě a mém životě, vytiskla a znovu naskenovala spoustu dokumentů, absolvovala jsem pár návštěv doktorů i úřadů, ale zvládla jsem všechno zařídit a přihlášku kompletně vyplněnou odeslat za necelý měsíc (co jsem tak slyšela, ostatní potřebovali třeba i několik měsíců, aby to všechno zvládli). Občas to bylo docela stresující, místy mne to už i štvalo, ale po dokončení jsem si oddychla a úleva mi pomohla zapomenout na všechny ty strasti.

Dnes ráno mi přišel “acceptance letter” (neboli e-mail o přijetí), díky němuž ze mě opadl všechen stres kolem přihlášky. Už se o to nemusím starat, mám hotovo a můžu už jen čekat na umístěnku, na hostitelskou rodinu. Vím, že mě před odjezdem ještě čeká hodně věcí a hodně zařizování, ale tohle je pro mne takový první důležitý krok. Teď už prostě nemůžu couvnout, protože by všechno to zařizování bylo k ničemu a stálo mě to až moc úsilí na to, abych to jen tak zahodila (taky už jsme zaplatili nějaké ty peníze, takže ne, nechci si to ještě rozmyslet).

Každým dnem se víc a víc těším na to, co mne čeká, a ať už to dopadne jakkoli, vím, že to bude stát za to a neuvěřitelně se na to těším!

---

„Milá Alice,
Obdrželi jsme vaši přihlášku a s potěšením vám oznamujeme, že jste byla přijata do akademického roku/semestru SAI ve americkém programu.
Jakmile se začnete připravovat na toto skvělé dobrodružství, důrazně Vám doporučujeme, abyste nadále pracovala na svých znalostech angličtiny. Jakmile obdržíte podrobnosti o umístění do hostitelské rodiny, kontaktujte ji co nejdříve.
Těšíme se, že se zapojíte do našeho programu pro akademický rok počínající srpnem 2022.
S pozdravem
SAI“

Pages: 1 2